5. Lancz con ? můj čtvrtý a první ?pracovní? (od SIMČI-TANAKIN)

V?echno to tak nějak pěkně vy?lo. U? po minulém conu jsme toti? věděly, ?e bychom ten pátý, výroční, chtěly uspořádat na ?Mokré louce? (některými překřtěná na Mokrá lou?e, pch J ). Plánovat jsme jej začaly snad u? někdy v lednu, doladil se pevný termín, domluvilo se, kdo s kým a jak pojede, a kdo bude s kým sdílet chatku (ano, tu bílou komodu nám některé záviděly i po pěti měsících). Pak jsme si je taky objednaly, pod heslem Spisovatelka (vy jste od těch spisovatelů, ?e? J ). Na chvíli zase v?e utichlo, proto?e přece jen, červen byl daleko, ale čím více se magický pátek 13. blí?il, sílila diskuze a velké plánování. A také změny. Jak u? to tak bývá, na posledních chvíli pár lanczovek odpadlo (a byla to velká ?koda), ale některé zase přibyly (palec nahoru!).

A najednou nastal ten den D. Člověk tomu ani nemohl uvěřit, ?e u? je to tady. Tak se ráno sbalit, upéct osvědčené brownies (poprvé jsem domů vezla prázdnou mističku ? díky!), sledovat na netu novinky a pomalu se nervovat, aby byla cesta, a vůbec v?echno, ok. Kolem poledne nastal poprask ? Jaru?ka zjistila, ?e by mohla na poslední chvíli dorazit. Ú?asná zpráva, které jsem nechtěla vůbec věřit (uvěřila jsem, a? kdy? opravdu přijela J ). Popoháněla jsem hodiny, kdy? v tom mi konečně Lucka napsala, ?e vyjí?dějí z Ostravy. Tak jsem si říkala, ?e do půl hodiny budou u mě. Dobalila jsem se, rozloučila, nastěhovala se ven a čekala a čekala. Po nějaké době jsem u? v?ak začínala být nervózní. Mezitím volala paní z kempu (určitě to byla Tereza) a ptala se, kolik nám má nachystat lů?kovin. A holky pořád nikde. U? jsem si říkala, ?e jim zavolám, kdy? konečně přijely (zabloudily a? do Oder, chuděry J ).

A tak jsme konečně vyrazily ? já, na?e skvělá řidička Bára, Lucka-Luciferie, Lucka-Lucou?ek, Janka a Julka ze Slovenska. V Ti?nově se k nám měla přidat Zdeňka. U? jsem jí psala zprávu, ?e vyrá?íme, kdy? v tom Báře zvonil telefon. Ano, byla to Zdeňka. Na con nejede, proto?e spadla z koně, má něco s rukou a musí do nemocnice. Bylo nám to líto, ale co se dalo dělat. Dlouhá cesta byla docela v pohodě, na?e ú?asná dálnice byla v pátek odpoledne kupodivu bez problémů. Samozřejmě jsme neminuly nějaké objí?ďky a uzavírky, ale trefily jsme, a to je hlavní.

Na Zvůli, tedy na Mokrou louku, jsme dorazily mezi prvními. U? tam byla Martina s Mikim a Eva s Danielou. Tak jsme se nastěhovaly do na?í Gizely 3 (já, San, Daniela a dvě Lucky. PS: opět na samotě a v lese J ) ? mimochodem moc pěkná chatka, dobře vybavená, ale přesto máme pár připomínek: nahoře v pokojíku mohl být nějaký noční stolek nebo cokoliv na odkládání věcí a malé zrcadlo! :-D Postupně přijeli ostatní účastníci a ka?dý příjezd byl přivítám hromadným Ahoooj.

No, zkrátím to, večer se opékalo (a bylo docela chladno), povídalo (téma roku: porody a děti, ale je to pochopitelné J ) a povídalo. Někdo to zabalil dříve, jiný později. Ale byla jsem moc ráda, ?e se za námi na chvilku stavila i paní Lenka.

Ani sobotní ráno nebylo nejteplej?í, ale na desátou jsme se nějak vykutálely z pelechů (a slibovaná rozcvička nebyla, na?těstí) a vyrazily na výlet do Slavonic. Obsadily jsme stolečky na náměstí, někdo snídal, jiný svačil, dal?í u? obědval, povídaly jsme si, smály se, vyrazily na vě?. Jen to podzemí se nějak nekonalo, ?koda. Místo toho jsme mohly třeba vyrazit na ten hrad, kdybychom to věděly dřív, ale tak pří?tě J . Pak u? jsme zmíraly hlady, tak jsme se přemístily do Českého Rudolce. Tam z na?í dívčí skupiny měli skoro druhé Vánoce. A? jsem tro?ku pochybovala, ?e budou mít v zásobě tolik surovin na tolik jídel J Ale zmákli to dobře, jídla byla hromada a bylo dobré. A objednat si sma?ený sýr a hranolky se ukázalo být tou nejlep?í volbou, jídlo jsme dostaly jako úplně první, heč.

Napapané a spokojené jsme se vrátily do kempu, kde na nás čekalo velké překvapení ? Dianka s Va?íkem, který nás v?echny úplně okouzlil. Minule jsme to nestihly, a tak jsme se tentokrát rozhodly, ?e obejdeme ?abák (Zvůli) kolem dokola ? ú?asný nápad. Tolik krásných zákoutí, povídání, krásná procházka ? nemělo to chybu. Tři odvá?né v něm dokonce smočily nohy, a i kdy? byla voda teploučká, brr. J

Pak u? nastal čas chystat místo na Lenčinu besedu, sná?et dobroty na stůl, přinést dárečky pro útulkáčky atd. atd. Jak někdo trefně poznamenal, opravdu jsme vypadali jako nějaký třídní sraz skoro-dívčí ?koly a Lenka jako na?e paní učitelka J . Beseda byla, i napotolikáté, nepopsatelná. Hltala jsem ji, jako bych ji sly?ela poprvé. Samozřejmě nechybělo společné focení, podepisování kní?ek a také zapeklitá soutě? (kočka Carevna povede i po letech ;-) ). Kdy? u? jsem myslela, ?e ze mě bude zmrzlý preclík, přesunuli jsme se k ohni (spotřebovali jsme ve?keré dovezené dřevo a je?tě si půjčili v lese, brr). Tam se pokračovalo v povídání, papaní, přemý?lení i snění.

Uteklo to v?echno stra?ně rychle a byla neděle. Ani jsem tradičně nestihla prohodit pár slov se v?emi, ale alespoň s některými se to povedlo. Odjezd jsme měly naplánovaný na 10 hodin (a mrzí mě je?tě víc ne? minule, ?e jsme se nemohly přidat na ?tradiční? výlet do Telče) a tak jsme ráno balily, uklízely, loučily se a samozřejmě nechybělo ani nedělní rozlučkové foto.
Cesta domů byla unavená, ale přesto veselá, stihly jsme probrat kde co a dokonce jsme trefily naprosto bez navigace J . A teď? Nezbývá nic, ne? se tě?it na 6. Lancz con.

Díky v?em zúčastněným a předev?ím paní Lence ? za skvělý relax víkend bez starostí. Moc si toho vá?ím!

Simona ? Tanakin